Kamarád

27. prosince 2009 v 20:23 | Denny |  Příběhy,básničky
Vždy když na slunce a déšť se podívám,
v duchu smutnou píseň si zazpívám.
Písničku kterou hrávali,
když mého kamaráda do hrobu dávali.

Vzpomenu si na jeho úsměv a slzy,
na jeho srdce rozbité v ledové kusy.
Na to jak vždy byl na všechno sám,
a pro vás pro všechny nebyl nic víc než krám.

Ostatní sráželi ho jenom níž,
on prý jen ke spodině měl vždy blíž.
Já stejně měl ho rád,
Pro mě vždy byl to kamarád.

Duši a srdce plné lásky měl,
do světa vykřičet to chtěl.
On však raději mlčel protože se bál,
že by se mu někdo smál.

Pomáhat ostatním toužil,
s vaším pohrdáním se však dnem i nocí soužil.
Moc dobře totiž věděl,

že o hodné lidi nemáte zájem.

On lásku začal proklínat,
a smrt začal uctívat.
Nenáviděl tu dívku, protože ji musel milovat,
protože bez ní nemohl se radovat.

Až jednou pozdě večer,
když domů přes silnici běžel.
Náklaďák po porazil,
a náraz páteř mu přerazil.

Lidi říkali že je to neštěstí,
já však vím že on by skákal radostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yashin Yashin | Web | 31. prosince 2009 v 1:13 | Reagovat

diky, ale ja sama si nejsem svymy schopnostmi tak jista... Nejaky baraky nebo krajinu jsem nakreslit chtela, ale co ted v zime, kdyz je tak hnusne...To bych maximalne umrzla xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama