Columbine IV

9. prosince 2009 v 11:06 | Kačka |  Columbine
Ale zpátky k závěrečné vyšetřovací zprávě: V samém závěru pak vyšetřovatelé dodávají, že nemohou říci přesně, proč Eric a Dylan spáchali to, co spáchali, ale mohou slíbit všem, - pozůstalým po obětech, veřejnosti - že se něco podobného už nikdy nebude opakovat. Já bych se ale přeci jenom rád zeptal na jednu otázku: Jak může někdo říct, že se už podobná událost nebude nikdy opakovat, jak něco podobného můžeme tvrdit, když si nedokážeme odpovědět na tu nejzásadnější otázku ze všech - proč? Proč vezmou dva mladí a inteligentní lidé do rukou zbraně a jsou pevně odhodláni ukončit jiné lidské životy. A nejen životy druhých, ale i ty svoje! Vždyť Eric s Dylanem si ani na minutu nepřipouštěli to, že by mohli být zadrženi. Svou akci totiž od samého začátku plánovali jako sebevražednou. Podivuhodné je na tom to, že jak Dylan, tak i Eric, oba dokázali před tragédií doslova nadšeně hovořit o své budoucnosti - Dylan plánoval s kamarády vysokou (na kterou měl velké šance se dostat) a Eric chtěl do armády. Přesto došlo k 20. dubnu... A rozhodně se ani jeden ze střelců neměl špatně - oba vyrůstali v naprosto stabilních rodinách. A přesto dokázali tak dlouhou dobu plánovat a chladně kalkulovat, jak nakonec provedenou vraždu tolika lidí. Proč? A pokud by se v tuto chvíli objevily hlasy lidí, které by mluvily o tom, že oba kluci byli nadrogovaní, musel bych je BOHUŽEL zklamat. Při pitvě se v Dylanově těle nenašla žádná cizí látka, v Ericově těle bylo malé množství Luvoxu, které ale nemohlo jeho chování nijak výrazně ovlivnit. Takoví lidé by si zkrátka měli uvědomit, že zbraně do rukou brali obyčejní, racionálně uvažující mladí lidé. A to je zlé...

Maskot střední školy Columbine. Vlevo je jeho původní podoba, vpravo je ta aktuální. Ano, zmizela puška...

Jen několik kroků od místa, kde střelba začala, se během pár dnů objevilo patnáct křížů se jmény obětí... Nebo jen se jmény třinácti obětí a jejich dvou vrahů? To už je teď stejně jedno, zuřiví rodiče Ericův a Dylanův kříž později strhli. Na Dylanův kříž ještě před tím někdo napsal slova jako "Styď se, Dylane", ale také "Bože, odpust jim, neboť nevědí, co činí". Na Ericův kříž kdosi ke slovu "Proč?" přidal "Jak jen ti můžeme odpustit?".

A můžeme tedy? Na to si musíte odpovědět už sami...

Na Erica s Dylanem existují velmi rozporuplné názory. Jedni je ostře odsuzují, jiní se je zase snaží alespoň v některých ohledech pochopit. Dobře to dokazuje také obrázek vlevo, který je z dubna 1999. Rozzlobená žena popisuje Dylanův kříž zlostnými výrazy, zatímco se s ní kvůli tomu hádají studenti školy. Co se týká rodičů obou střelců, tak ty drtivá většina veřejnosti litovala. Například na tomto obrázku můžete vidět vyjádření veškeré podpory Ericovým rodičům. Ale ruku na srdce, je to až tak snadné? Kde začít hledat viníka, než tam, kde oba vrazi vyrůstali - doma...

Prakticky na tom samém místě, kde střílení začalo a tedy jen pár kroků od místa, kde zemřela první oběť masakru Rachel Scottová, byla přes léto postavena nová knihovna, která z velké části sloužila k památce celé tragédie (vidíte na fotce vlevo). Všechny oběti připomíná skromná pamětní deska hned u vchodu do nové knihovny. Vedení Columbine nechalo pak ještě během léta 1999 vybudovat novou jídelnu, aby na ty nejbolestivější okamžiky zůstala pokud možno ta nejmenší vzpomínka. U vstupu do knihovny je však vybudována pamětní deska se jmény všech třinácti obětí masakru. Krom toho i v dnešní době probíhají vzpomínkové akce, nejen kvůli událostem v Columbine, ale také kvůli dalším podobným tragédiím. Přímo do Littletonu každý rok přijíždí i exprezident Bill Clinton, za jehož působení v úřadu amerického prezidenta se tragédie stala. Například ZDE jsou fotky ze smutečního ceremoniálu z června 2006, ZDE je článek v rockymounainnews.com. (columbinememorial.org)

Columbine se v měsících po tragédii věnovala alespoň ve Spojených státech obrovská pozornost. To, že se točily dokumenty a psaly knihy nejen o celé události, ale i o jednotlivých obětech, jsem už psal. Velkou pozornost celému masakru věnoval i proslulý americký magazín TIME. Hned na konci dubna 1999 se na obálce časopisu objevily fotky Erica a Dylana s velkým nadpisem "Zrůdy odvedle". Kolem usměvavých tváří obou střelců byly rozesety fotky jejich obětí. Podruhé se o Columbine hodně mluvilo na Vánoce 1999. V prosinci totiž policie oficiálně vypustila na veřejnost první soukromé zápisky v denících obou vrahů s především jejich videonahrávky. Výstižně se na své obálce v dubnu 1999 ptal i známý americký časopis Neewsweek.







proColumbine se skládali písničky (první fotka) - známá "Columbine: Friend of Mine" -, název školy se stal synonymem pro utrpení nevinných, sami žáci Columbine získali na konci školního roku 1998/1999 místní pohár ve fotbalovém turnaji (druhá fotka) a Brooks Brown ztratil dva kamarády... (třetí fotka)

Debaty a diskuse o právech držení zbraně, o násilí na školách, o škodlivosti počítačových her a násilných filmů a o agresivitě mezi mladými probíhají dodnes...

Na tomto místě bych celé obecné povídání o tragédii na Columbine uzavřel. V krátkosti Vám ještě nabízím příběh jedné z obětí a celou řadu odkazů.

ANDĚLÉ Z COLUMBINE
Události z 20. dubna přinesli na světlo světa nejen životní příběhy vrahů, ale také životní poutě jejich obětí. Některé z dětí, jejichž životy byly tak tragicky ukončeny během pár krátkých sekund, se po smrti stali téměř celebritami. Týká se to především Rachel Scottové, která byla při útoku zabita jako první a Cassie Bernallové, která byla stejně jako Rachel silně nábožensky založená, a také právě proto se mnoho věřících domnívá, že obě byli zabity pro svou víru. Osudy obou dívek zasáhly do srdcí tisíců lidí - píší se o nich knihy, vznikají internetové stránky. U Rachel je vše umocněno ještě tvrzeními svědků tragédie, kteří popisovali situaci, kdy se Eric přiblížil ke zraněné Rachel, aby pátou kulkou ukončil její život. Před tím se jí prý zeptal doslova: "Do you believe in God now?", načež ona prý odpověděla: "You know that I do...". Právě proto je Rachel někdy nazývaná "bojovnicí Krista, která se ke svému Pánu neotočila zády ani tváří v tvář smrti"... Rachelin životní příběh zaujal i mě - můžete si o ní přečíst na jejich oficiálních stránkách, odkud můžete nakupovat také knihy a videokazety pojednávající právě o ní. Jak lze z nevinné, obyčejné dívky udělat novou Pannu Marii a celebritu v jedné osobě, se můžete podívat např. zde: rachelscott.com, racheljoyscott.com a racheljoyscott.net. Krom toho vznikla i jakási Rachelina nadace, za kterou stojí její rodiče a která se snaží předcházet a řešit násilí na školách. Více informací můžete najít na adrese rachelsredemption.com. Krom toho na území Spojených států probíhá i program, který se jmenuje Rachel's Challenge. Jedná se o rozsáhlý program, který si klade za úkol inspirovat mladé lidi a přinést pozitivní atmosféru do běžného školního života. Tato akce průběžně probíhá na desítkách školách. (Na fotce vlevo nahoře je sedmnáctiletá Rachel se svými bratry - zajímavost: vpravo je Rachelin starší bratr Craig. 20. dubna 1999 byl přímým svědkem masakru v knihovně. Pod stolem se ukrýval společně se svými kamarády, školními fotbalisty, Isaiahem Shoelsem a Matthew Kechterem. Během chaotického střílení byli oba zavražděni. Mezi jejich mrtvými těly zůstal ležet nezraněný Craig. Obrovské štěstí, které jeho mladší sestra neměla, nebo něco jiného...?)

Události, které se pojí s Rachelinou smrtí, jsou ale skutečně velmi zajímavé. Tak například v létě 1998 si do svého deníku zapsala, že ví, že jí nezbývá už ani rok života, že je ale přesto již připravená odevzdat se do rukou božích. Vlevo pak vidíte tři různé kresby, které Rachel namalovala. První obrázek Rachel namalovala 20. dubna 1999 ráno v hodině estetické výchovy, jen dvě hodiny před svou smrtí. Můžete na něm vidět jeden pár očí a slzy, které od nich padají na růži, přičemž se následně mění v krev. Těch slz je přesně třináct - třináct bylo i obětí, které ten den při tragédii ve škole zahynuli. Prostřední obrázek je pak ofocený z Rachelina deníku, který si psala. Stojí na něm "These hands belong to Rachel Joy Scott and will someday touch millions of people's hearts" ("Tyto ruce patří Rachel Joy Scottové a jednoho dne se dotknout milionů lidských srdcí"). Rachel tento obrázek nakreslila, když jí bylo 14 let. O tři roky později se její život stal nesmrtelným právě v srdcích tisíců lidí.

Ti, co nepřežili. Krom Rachel Scottové, učitele Sanderse a Dana Rohrbougha zemřeli všichni ostatní při masakru v knihovně. Útočníci při střelbě prý vypadali, jakoby si nevybírali a vraždili náhodně. Dvanáct dalších žáků bylo při masakru vážně zraněno, 34 lidí přežilo bez jakýchkoliv zranění.

2. září 2006 v Severní Karolíně v USA zavraždil devatenáctiletý Alvara Castillo svého otce. Následně se vydal do své školy Orange High School, kde rozpoutal střelbu. Nepodařilo se mu nikoho zabít, zranil dva studenty. Při palbě prý křičel "Remember Columbine!" ...
Pamatujte na Columbine...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama