Columbine III

9. prosince 2009 v 11:04 | Kačka |  Columbine
V průběhu dubna 1999
Přesný průběh akce je již naplánován. Hovoří o tom i poslední záznam v Dylanově deníku:


"Walk in, set bombs at 11:09, for 11:17 Leave, set car bombs. Drive to Clemete Park. Gear up. Get back by 11:15 Park cars. set car bombs for 11:18, get out, go to outside hill, wait. When first bombs go off, attack. have fun!"
"Jít dovnitř, nastavit bomby v 11:09 na 11:17. Odejít, nastavit bomby v autech. Jet do parku Clemete. Vyzbrojit se. Vrátit se v 11:15. Zaparkovat auta, nastavit bomby v autě na 11:18, odejít. Jít ven na kopec, čekat. Když první bomby explodují, zaútočit. bavte se!"
Nutno podotknout, že ve svém školním plánovači měl Eric velmi podobný zápis. Zakončený byl slovy: "11:16 HAHAHA"
Útok byl naplánován následovně: V úterý 20. dubna před půl dvanáctou Eric i Dylan umístí v jídelně školy jednu velkou propanovou bombu. Každý z nich pak bude mít menší bombu i ve svém autě. Krom střelných zbraní, které budou mít stále u sebe, se každý vyzbrojí navíc několika noži a menšími výbušninami, které, vložené do malých trubiček, připomínají malé granáty. Jídelna byla jako místo hlavního a největšího útoku vybrána z toho důvodu, že o půl dvanácté měla být naprosto plná. To se nakonec vyplnilo, 20. dubna v 11:15 se na tomto místě nacházelo až 488 studentů a zaměstnanců školy. Navíc přesně nad jídelnou se nachází knihovna, ve které se o přestávce taktéž sejde velký počet lidí. Po výbuchu se kluci vydají do poškozené školy a "dorazí ty, co přežili" (doslovný přepis z Ericova deníku). Vše ale nakonec dopadlo trochu jinak...
Stejně jako u Erica, i v Dylanově deníku se objevují nejrůznější výpady proti lidem ze školy. Dylan píše například, že "než opustím toto mizerný místo, zabiju tolik bezcennejch lidí, kolik jen budu moci." Dylan ve svém deníku psal také, že pokud by na to byly prostředky, chtěl by s letadlem narazit do mrakodrapu Empire State Building v New Yorku. Dočkal by se - Dylanovi by bylo 11. září 2001 přesně dvacet let. (11. září 2001 provedla skupinka devatenácti islámských fanatiků, z Blízkého Východu podporovaných teroristickou sítí Al-Kajda, největší atentát na území USA. Únosem čtyř velkých dopravních letadel a nárazem dvou z nich do budov Světového obchodního centra v New Yorku a jednoho do Pentagonu ve Washingtonu zabila tisíce lidí. Ve čtvrtém letadle, které mířilo na americký Capitol, povstali pasažéři proti únoscům a po nevyhnutelném pádu letadla v Pensylvánii se všichni na palubě zabili. Během dosud nevídaných útoků zemřely v rozmezí necelých dvou hodin na tři tisíce lidí. 11. září se stalo synonymem teroru a hlavním hnacím motorem v tzv. válce proti terorismu.)

Co ještě se objevilo v denících obou střelců?
(Všechny záznamy se v denících objevily v průběhu jara 1999. Jednotlivé záznamy nechávám v originále tak, jak je kluci zapsali. Překlad snad ani není nutný.

Eric:
"It's my fault! Not my parents, not my brothers, not my friends, not my favorite bands, not computer games, not the media, it's mine."
"I'm full of hate and I love it."
"God I can't wait till they die."
"You know what I hate? .....MANKIND!!!!...kill everything...kill everything..."
Dylan: "Fact: People are so unaware... well, Ignorance is bliss I guess... that would explain my depression."
"About 26.5 hours from now the judgement will begin. Difficult but not impossible, necessary, nervewracking & fun. What fun is life without a little death? It's interesting, when i'm in my human form, knowing i'm going to die. Everything has a touch of triviality to it."

Pokud v předcházejícím textu postrádáte nějakou zásadní událost, která by mohla dobře zdůvodnit nebo dokonce ospravedlnit to, co nakonec Dylan s Ericem udělali, a myslíte si tedy, že jsem něco důležitého napsat zapomněl, není tomu tak. K událostem z 20. dubna došlo. Byly tragické a kruté, ale proč se to všechno opravdu stalo, na to se odpověď hledá těžko.

Dylanovy zbraně, se kterými šel do školy. Brokovnice a poloautomatická TEC-DC9.

Ericova výzbroj, ze které pálil v osudný den. Poloautomatická puška a brokovnice.

Oba pak u sebe měli ještě velké množství nejrůznějších typů nožů. Svědci masakru, kteří byli během střílení ukryti v knihovně, prý slyšeli, jak jeden ze střelců říká, že by teď měli lidem podřezávat hrdla, "třeba by to byla větší legrace,". Nestalo se tak. Oba použili jen své střelné zbraně.

20. DUBEN 1999
Dvacátého dubna. Úterý. Do maturity zbývá posledních sedmnáct dní. Ten den bylo krásné jarní slunečné ráno. Eric s Dylanem se brzy ráno o půl osmé sejdou v bowlingové hale AMF Belleview Bowling Lanes, kde si jako tradičně nakrátko zahrají. Už před osmou se však dostávají zpátky do Ericova domu, kde připravují poslední detaily celé akce. Jen pouhých třicet minut před masakrem oba nahrají krátký záznam na Ericovu audiokazetu. Jedná se o vzkaz jejich rodinám:

Eric: "Řekni to teď."

Dylan: "Ahoj mami. Musím jít. Zbývá jen půlhodiny do soudného dne. Chci se vám jen lidi omluvit za všechno to svinstvo, který vás asi teďka bude čekat. Jen chci říct, že vím, že odcházím na lepší místo. Nemám život moc rád a vím, že kdekoliv, kam se dostanu, budu šťastnější. Takže jdu. Sbohem. Rebe..." ("Reb" je Ericova přezdívka na internetu)

Eric: "Jo... Všem, který miluju - omlouvám se za to. Úplně vidím, že moje máma a táta budou z toho šokovaný... myslím, až se to doví. Omlouvám se, jasně? Nemůžu ale pomoct ani vám ani sobě."

Dylan: (přeruší Erica) "To je to, co jsme chtěli udělat."

Eric: "Morrisi, Nate, (oba jsou Ericovy a Dylanovy přátelé ze školy) jestli vy lidi přežijete, chci, abyste si vzali cokoliv z mýho pokoje a od počítače."

Dylan dodá, že si můžou vzít i jeho věci.

Eric: (nakonec) "A je to. Tak jo. Sbohem"

Dylan: (obrátí kameru na sebe) "Sbohem."


Je krátce před jedenáctou dopoledne a Eric s Dylanem se ještě na chvíli rozejdou. Eric zůstává doma, Dylan odjíždí k sobě domů. Vyzbrojit se.




Pohled na školu před útokem. Svůj provoz Columbine zahájila v sedmdesátých letech.


v letech devadesátých dostala velký finanční příspěvek od státu a ze školy se díky tomu mohla stát velice moderní budova.

Je 11:10 a Eric s Dylanem přijíždí na parkoviště před střední školou Columbine. Každý parkuje jinde. Vlastně až do chvíle, kdy padnou první výstřely v 11:18, spolu Eric s Dylanem nepromluví a ani se neuvidí. Každý z nich má v autě ve velké brašně připravenou devítikilovou bombu. O dvě minuty později oba vstupují každý jiným vchodem do jídelny a bomby ukryté v taškách pokládají na zem mezi nic netušící obědvající studenty. Nikdo nic podezřelého nezpozoroval. Oba dva pak postupně budovu opustí a vrací se zpátky ke svým autům. Zde každý z nich nastaví menší bombu, která má později explodovat přímo v autě. Poté oba v 11:16 odcházejí k východnímu vchodu do školy, který se nachází asi patnáct metrů od vchodu hlavního. Východní vchod je však postaven na kopci a z vyvýšeného místa je tedy přehledně vidět nejen na hlavní vchod, ale také na jeden z východů z jídelny. Čekají. Oba jsou oblečeni do dlouhých nepromokavých černých kabátů a černých kalhot. Dylan má kšiltovku. Oba mají na očích černé sluneční brýle. Ve svých aktovkách mají zbraně - Dylan poloautomatickou TEC-DC9 a brokovnici, Eric má krom brokovnice také devítimilimetrovou poloautomatickou pušku. V 11:17 na trávě před východním vchodem sedí Rachel Scottová a její kamarád Richard. Dylan s Ericem jsou od nich pět kroků a vidí je. Na druhé straně od kluků je pak velké baseballové hřiště, na němž posedává asi patnáct dalších lidí. Po pravé ruce mají střelci hlavní vchod do školy. Mezitím v jídelně k výbuchu velkých propanových bomb kvůli jejich špatnému nastavení naštěstí nedošlo. A když tedy ani v 11:18 nedochází k žádné explozi, dojde útočníkům trpělivost a ze svých tašek vytahují (za Dylanových výkříků: "Go, go, go!") zbraně. První výstřely směřují k Rachel, je zasažena čtyřmi ranami do hrudníku, žaludku a nohou. Richard je zasažen do břicha. Dylan se poté otáčí směrem k hřišti a začne pálit ze své poloautomatické ruční zbraně TEC-DC9 na ostatní studenty. Nepodaří se mu však nikoho ani zranit. Mezitím se Eric přiblíží až k Rachel a pátou kulkou ukončuje její život. Rachel se tak stává první obětí masakru. Vše vidí i Richard, který se však snaží hrát mrtvého, aby přežil. Podaří se mu to, Eric i s Dylanem se zaměří na hlavní vchod, který je několik metrů hned pod nimi. Z budovy zrovna vychází Anne-Marie Hochhalterová se svými přáteli. Střelci na ně několikrát vystřelí. Anne-Marie je zasažena do zad a do smrti zůstane paralyzována. Dylan v tu chvíli zřetelně vykřikne slova "This is what we always wanted to do. This is awesome!". Překlad asi není nutný. V ten samý okamžik, někdy v 11:22, vychází zase z východního vchodu, ke kterému jsou Eric s Dylanem nejblíže, Lance Kirklin, Sean Graves a Danny Rohrbough, všichni studenti školy. Všichni tři si ani nestihnou nic uvědomit a jsou zasaženi kulkami. Všichni tři leží na zemi zranění, Dylan však přijde až k Lanceovi a z bezprostřední blízkosti na něho vystřelí - Lance však dále žije. Podobné štěstí ale neměl jeho kamarád Daniel, ke kterému mezitím přišel Eric a zblízka mu vystřelil do tváře. Oba střelci poté pokračují k východnímu vchodu, kde zrovna ve dveřích stojí Patti Nielsonová, učitelka ze školy. Stihne si jen uvědomit, že něco asi skutečně nebude v pořádku, zeptá se směrem k chlapcům, co to dělají, ale jeden ze střelců na ni okamžitě vystřelí. Učitelka je však zasažena jen rozbitým sklem a okamžitě se utíká schovat zpátky do školy - ukryje se pod stolem v knihovně a k smrti vyděšená začne vytáčet telefonní číslo 911, aby přivolala pomoc.

V 11:17 už Eric s Dylanem stáli nahoře na schodech, kudy právě utíká trojice studentů. Vlevo nahoře pak můžete vidět východní vchod do školy, kde lze nyní spatřit roztříštěné sklo. Právě na tomto místě zemřela první oběť tragédie Rachel Scottová. Dole na schodech je zase vidět tělo Daniela Rohrbougha. Na fotce je vidět i dvojice policistů v černém a skupinka dalších studentů u zdi, které muži zákona kryjí, protože se obávají, že z oken knihovny, která jsou v druhém patře, mohou střelci kdykoliv vypálit. Fotka je z 12:30, Eric s Dylanem jsou mrtví půl hodiny.


11:22 až 11:25 Když byly výstřely z venku ve škole už dost zřetelné, dokázal učitel Dave Sanders zareagovat nejdříve ze všech lidí v jídelně. Vlevo vidíme snímek, který byl z bezpečnostní kamery pořízen necelých pět minut poté, co Eric s Dylanem začali před školou pálit. Zatímco ostatní lidé uvnitř školy se domnívali, že jde o natáčení dalšího amatérského filmu pro školu, Sanders téměř hned požádal ostatní, aby se ztišili a řekl, že škola je možná pod útokem a někdo venku má tedy skutečné zbraně. Téměř okamžitě začala v jídelně těžko kontrolovatelná panika, učitelé se Sandersem v čele však byli schopni žáky usměrnit a poslat je směrem k druhému východu, kterým by se dostali do bezpečí a nepřišli by tak do kontaktu s útočníky. I přes snahu učitelů, zůstalo několik lidí v jídelně. Na snímku vlevo vidíme učitele Sanderse, který, poté, co většina studentů bezpečně opustila místnost, právě z jídelny utíká pryč. Velmi pravděpodobně se snažil dostat do knihovny, která byla o patro výše, aby zde mohl varovat ostatní. V 11:25 však už Eric s Dylanem vstoupili do školy a Sanders je potkal přímo na chodbě. Byl to pravděpodobně Dylan, který na učitele čtyřikrát vypálil. Sanders byl zasažen do hrudníku a začal silně krvácet. Eric s Dylanem pokračovali dále chodbou a když byli pryč, Sanders byl schopen odplazit se do učebny biologie, kde se mu v následujících minutách snažili pomoci ukrytí studenti.

Mezi 11:25, kdy vstoupili do školy a 11:29, kdy přišli do školní knihovny, se Dylan s Ericem jen krátce podívali do prázdné jídelny, aby se přesvědčili, že bomby skutečně neexplodovaly. Hned se však vrátili na chodbu, na které rozhazovali malé bombičky a stříleli do nejrůznějšího vybavení školy. Oba střelci například rozstříleli vitrínu, která obsahovala školní poháry. Ač se na chodbě ještě zmateně pohybovali a utíkali jiní studenti, jako zázrakem se střelcům nepodařilo nikoho zranit. Při útoku se prý smáli. V 11:29 vstoupili do školní knihovny, kde se právě v tu dobu krom učitelky Nielsonové schovávalo dalších 56 lidí. Všichni byli poschováváni pod stolky. Jednalo se však o obyčejné dřevěné jednoduché stoly a potenciální oběti byli zpod stolů vidět i na dálku. Ve chvíli, kdy střelci vstoupili do knihovny, Eric hlasitě zakřičel: "Get Up!". Jeho slova byla natolik hlasitá, že jsou slyšet i v rozhovoru Patti s operátorkou na čísle 911. Dylan pak hlasitě poznamenal "Everyone with a white cap or baseball cap, stand up!" a následně "All jocks stand up! We'll get the guys in white hats!". Nosit na Columbine bílou kšiltovku znamenalo právě patřit mezi tzv. jocks, školní sportovce. "Fine, I'll start shooting,", tedy "dobře, začnu střílet," pak jen poznamenal Eric a padli první výstřely. Je zbytečné blíže popisovat následující události. V následujících sedmi minutách totiž probíhala otřesná scéna, během které Eric i Dylan chodili stůl od stolu a z bezprostřední blízkosti stříleli na ostatní studenty ukryté pod stoly. Za tu krátkou dobu se jim podařilo zavraždit deset lidí, z toho další tři dívky. Jména všech mrtvých si můžete přečíst ve
Vzpomínce. 12 lidí v knihovně zranili, všechny velmi vážně. Za zmínku ale rozhodně stojí tři zajímavé skutečnosti. Během střelby zpozoroval Dylan pod stolem knihovny známou tvář. Když se k ukryté postavě přiblížil, poznal v ní svého kamaráda z Columbine Johna Savage. John se Dylana zeptal, co to dělá, na což Klebold odpověděl: "Nic moc, jen zabíjíme lidi,". Po Savagově otázce, zda zabijí i jeho, mu Dylan jen řekl, ať vypadne. Savage utekl, ven se dostal hlavním východem. Během vraždění se pak podle výpovědí přeživších zeptal Eric jedné dívky, Bree Pasqualeové, ukryté vedle stolku, zda chce zemřít. Ona začala prosit, že má rodinu, že se bude brzy vdávat a že chce tedy žít. Eric se prý jen pousmál, otočil se směrem k Dylanovi, který stál opodál a směrem k Bree poznamenal, že je to jedno, že stejně odpálí celou školu. Dál si ale dívky nevšímal a odešel pryč. Bree přežila. Další zvláštností je pak to, že ač měli Eric s Dylanem dostatek nábojů, tak si dalších přibližně třiceti lidí v knihovně už vůbec nevšímali a v 11:36 se rozhodli odejít pryč a místnost tak opustili. Z knihovny pak krom deseti zavražděných a dvou těžce zraněných, utekli zvláštním východem všichni ostatní svědci masakru.


Poté, co odešli z knihovny, se Eric s Dylanem vrátili do školní jídelny o patro níže, kde se snažili odpálit velkou propanovou bombu.



Je 11:57. Oběma střelcům se nepodařilo velkou bombu připravenou v jídelně odpálit. Na záběru z bezpečnostní kamery se Eric divá směrem k výbušnině, Dylan se k němu právě přibližuje. Něco mu říká. Oběma zbývá necelých osm minut života.
Jakmile opustí jídelnu, pokračují oba chodbami školy, přičemž kolem sebe střílí ze svých zbraní. Chodby jsou už teď ale zcela prázdné a nikoho se jim nepodaří zranit. Během těchto okamžiků si ale prý střelci vyměnili několik pohledů s ostatními studenty, kteří byli pozavíraní a poschovávaní v ostatních učebnách. Stačilo by, aby střelci vstoupili do jediné třídy a mohl začít masakr stejný, jako probíhal v knihovně. I když Dylan s Ericem věděli o přítomnosti ostatních studentů v dalších třídách, prakticky si jich nevšímali a vydali se na svou poslední pouť směrem do knihovny. V pravé poledne přichází Eric i Dylan opět do knihovny, na jejíž podlaze zůstává deset mrtvých spolužáků a dva těžce zranění, kteří hrají mrtvé. Střelci se přiblíží k oknu a začínají pálit na policisty, kteří stojí venku. Právě z tohoto okamžiku je i fotka vlevo, kde vidíme jednoho policistu v černém, jak kryje ostatní
studenty, kteří se za jeho autem schovávají společně s ním. Jen pár metrů po jeho levé ruce se nachází patnáctiletý Daniel Rohrbough, který byl po zásahu do tváře na místě mrtev. Jak vidíme na snímku, palba je opětována a Eric s Dylanem se po krátké přestřelce od oken oddalují. Co přesně se děje od 12:02, kdy střelba ustála, do 12:08, to dnes už nikdo nezjistí. Přesně osm minut po dvanácté slyší svědci z chodby a vedlejší místnosti hlasité zvolání obou kluků: "One, Two, Three!".
A výstřel.

Tato fotka je přibližně ze stejného okamžiku jako fotka s autem a kryjícími se studenty za ním, kterou můžete vidět o kousek nahoře. Fotku vlevo pořídil ze svého balkónu jeden z občanů Littletonu. Vidíme okna do knihovny, která jsou v druhém patře. Právě došlo ke krátké přestřelce mezi policisty na parkovišti a střelci v knihovně. Zbývá jen několik krátkých okamžiků do sebevraždy obou kluků.

Ve 12:08 sedmnáctiletý Dylan a osmnáctiletý Eric spáchají sebevraždu, každý jedním výstřelem přímo do spánku. Oba leží jen půl metru od sebe a jen několik metrů od svých obětí. (ZDE je fotka mrtvých vrahů. Fotku jsem raději zcenzuroval, protože její originální verze, vzhledem k tomu, že Eric i Dylan přišli téměř o celou hlavu, rozhodně není pro slabší povahy!). Učiteli Daveu Sandersovi zbývají dvě hodiny života. Do školy se ale ani ve chvíli smrti obou střelců nedostal jediný policista, i přesto, že muži zákona už několik minut čekají venku. David Sanders mezitím stále bojuje o život v učebně biologie, kde se mu ostatní studenti snaží pomoci. Mimochodem, jedním ze studentů, který se učiteli zoufale pokoušel zachránit život a nějakým způsobem přivolat skutečného lékaře, byl i Greg Barnes. Ten po hrůzném zážitku trpěl silnými depresemi a na jaře 2000 během ročního výročí tragédie úspěšně spáchal sebevraždu. Mnohými je dodnes Greg považován za čtrnáctou/šestnáctou oběť celého masakru. Učitel David Sanders pak umírá z důvodu kritické ztráty krve ve 14:28, tedy dvě a půl hodiny od doby, kdy život dobrovolně ukončili jeho vrazi. Ale vraťme se zpátky v čase: kolem 12:25 do prostor parkoviště školy přijíždí speciální zásahová jednotka SWAT. Kolem 12:30 je zahájena akce, při které policisté ze SWAT týmu postupně pročesávají školu. Vzhledem k tomu, že mezitím explodovala menší bomba v Dylanově autě, obávají se však nejen toho, že se ve škole útočníci stále schovávají, ale také toho, že se mohou ve škole nacházet další výbušniny. Tak či onak jde ale o nesmírně pomalý a táhlý zásah, při kterém elitní policisté "čistí" místnost po místnosti. Bohužel, do knihovny, kde leží dva těžce zranění a také mrtvá těla střelců, se dostanou až jako do poslední kolem 15:25, tedy více jak TŘI hodiny po Ericově a Dylanově sebevraždě!








CO NÁSLEDOVALO...
Hned v odpoledních hodinách 20. dubna 1999 začalo intenzivní vyšetřování, kterého se zúčastnili především vyšetřovatelé z řad FBI, což je Federální úřad pro vyšetřování, ale také z ATF, to je zase agentura kontrolující držení alkoholu, tabáku a zbraní na území USA. Celý případ pak krom toho spadal pod detektivy z Jefferson County. Vyšetřovatelům se dostalo do rukou především velké množství materiálů Erica Harrise a Dylana Klebolda, počínaje jejich deníky s veškerými informacemi o útoku, videonahrávkami a konče zbraněmi a náboji, které oba nechali před akcí doma. Rodiče obou útočníků samozřejmě s policií spolupracovali. Prakticky jedinými, kdo byli za tragédii na škole vyšetřování a vzati do vazby, byla Robyn Andersonová a Mark Mannes. Oba byli obviněni z toho, že vrahům zakoupili a tedy opatřili střelné zbraně, které pak útočníci při útoku použili. Když však policie zjistila, že žádný trestný čin nespáchali a vlastně jen v obchodě zakoupili výrobek, oba obviněné propustila. Za tragédii tak nakonec nebyl nikdo nikdy (krom drobných problémů některých členů skupiny se zákonem) odsouzen a to je nakonec snad i dobře. Dva jediní skuteční viníci jsou mrtví. Navíc dost dobře lze věřit i Ericovým a Dylanovým blízkým, včetně členů Trenchcoat Mafie a Dylanově dívce Robyn, že o ničem dopředu nevěděli. Vyšetřování nakonec trvalo dlouhou dobu. Až v dnešních dnech, tj. v roce 2006, byly dány veřejnosti k dispozici důvěrné materiály Erica i Dylana - deníky, které mají dohromady více než tisíc stránek, si dnes může na internetových stránkách policie Jefferson County stáhnout kdokoliv. Navždy v archivu však velmi pravděpodobně zmizí jiné kontroverzní audio a videonahrávky obou střelců, u kterých se představitelé policie obávají, že by mohli do budoucna inspirovat další zabijáky.
A jak vlastně na celou událost nahlíží veřejnost? Pohřbu obětí se zúčastnily tisíce lidí, vyšlo několik desítek knih, natočeno bylo několik dokumentů a pro oběti bylo složeno několik písní. A jak dnes lidé nahlíží na Erica a Dylana? Je nutno říct, že oba kluci mají velmi různorodou reputaci - pro jedny jsou právě oni dva zdrojem veškerého zla a násilí, které dění v Columbine tehdy zachvátilo, pro druhé jsou Eric s Dylanem čtrnáctou a patnáctou obětí celého masakru. I přesto, že dnes - téměř deset let po incidentu - je už celý případ dávno uzavřen, existují lidé, kteří se stále snaží nalézat viníky. Takoví lidé se během let neostýchali ukázat prstem například na Marilyna Mansona, jehož hudbu Eric i Dylan poslouchali a pozornosti neušly ani počítačové hry Doom a Wofenstein, které střelci hráli.




Studenti v šoku. Stejně tak i rodiče a policisté. Někteří zasahující policisté nemohli po zákroku stále věřit, že do oken knihovny pálili na ozbrojené sedmnáctileté studenty.





..:: JEDNA OTÁZKA NEZODPOVĚZENA ::..
Několik měsíců po tragédii vydala policie z Jefferson County oficiální zprávu o uzavření vyšetřování. Zde v krátkosti a ve stručnosti shrnuje ta nejdůležitější fakta, která o masakru v Columbine existují. Mimo jiné se v dokumentu píše o tom, co se stalo, kdy vše probíhalo, jak to probíhalo a kdo to spáchal. Zajímavé je také zamyslet se nad tím, proč celá akce proběhla právě v úterý 20. dubna 1999. Existuje celá řada teorií a některé z nich vám nabízím:

20. dubna 1889 se v Rakousku narodil Adolf Hitler, německý diktátor a jeden z největších masových vrahů historie. Mnoho lidí se domnívá, že Eric s Dylanem naplánovali masakr právě ke sto desetiletému výročí od narození Hitlera. Nic takového však nebylo nikdy prokázáno, žádná zmínka nepadla ani v denících jednoho z kluků, navíc Dylanovi předci z matčiny strany byli Židé. Mnohem pravděpodobnější pak je následující teorie. V novodobé historii Spojených států existuje několik bolestivých míst, za které je vláda USA často kritizována. Jde především o kontroverzní zásah armády ve Waco v Texasu v roce 1993. Právě na jedné z farem v tomto americkém městečku se se svými 78 stoupenci zabarikádoval David Koresh, vůdce davidianské větve sekty Adventistů. Poté, co vyjednávání zkrachovala, armáda neváhala použít těžkou techniku, aby členy sekty, mezi nimiž se nacházelo na dvacet malých dětí, dostala ven. Mezitím však došlo k zachvácení budovy požárem, za kterým stálo pravděpodobně několik fanatických členů sekty s Koreshem v čele. Celý komplex lehl popelem a všichni lidé v něm uhořeli zaživa. Vše se odehrálo 19. dubna 1993. Ač bylo v následně probíhajícím (a hned po vyšetřování kauzy Clinton-Lewinská druhým nejostřeji sledovaným) vyšetřování dokázáno, že za požárem skutečně stáli sami Davidiáni, velká část veřejnosti FBI a ATF (které za zákrokem stály) jejich část viny nikdy neodpustila. Z té části veřejnosti, která vládě těžce toto fiasko odpouštěla, byl i Timothy McVeigh. Ten přesně během dvouletého výročí od tragédie, 19. dubna 1995, odpálil dodávku naplněnou trhavinou a hnojivem před pobočkou ATF v Oklahoma City. Při tomto bombovém atentátu, ve světě známém jako Oklahoma City Bombing, zemřelo 168 lidí, kolem 800 bylo zraněno a do 11. září tak šlo o největší teroristický útok na území USA. McVeighe popravili Spojené státy v červnu 2001.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama