Havran

15. listopadu 2009 v 13:14 | Denny |  Příběhy,básničky
Na větvi si klidně sedím,
na večeři dychtivě hledím.
Ten zmetek se do bezpečí plazí.
kameny po mě marně hází.

Smutné slzy tiše roní,
sladká chuť krve ve vzduchu voní.
Do lesa sám chodit neměl,
nohu si zlomil i když to tak nechtěl.

Ví že domů už se nikdy nedostane,
neb vždy když se zvedne, k zemi znovu padne.
S osudem svým se smířit nechce,
Přesto že už teď dýchá těžce.

Na jeho hlavu zlehka jsem přistál,
Svými pařáty vlasy mu vyrval.
Zobákem modré oči vykloval,
On k zemi se svezl a hlasitě naříkal.

Hlavu svou do břicha jsem zanořil,
Tenkou kůži jsem snadno prorazil.
Střeva ven z těla jsem vytrhl,
Vzduch hlasitý výkřik protrhl.

Hned co jsem se masa nasytil,
Z vlasů jsem si hnízdo postavil.
O pár dní později,
rodiče našli červy prolezlé tělo bez hlavy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lordqaa Lordqaa | Web | 15. listopadu 2009 v 20:45 | Reagovat

super O_O skvěle morbidní, přesně to, co potřebuju x) nádherná básnička, tu jsi psal ty ???
Jinak je to skvělý. Jo a díky za komentář x)

2 Denny Denny | 15. listopadu 2009 v 22:25 | Reagovat

Hehe... :D všchno na tomhle blogu je moje práce :D samozřejmě mimo články kde je uveden jiný autor :D

3 Elder Elder | 12. května 2010 v 15:49 | Reagovat

dost mi to připomíná jednu písničku...poslední 3 sloky jsou přímo přepsaný...tak tu nevykládej žes to vymyslel

4 Lord Raven Lord Raven | 20. listopadu 2010 v 23:57 | Reagovat

ooooo vzkutku? no to by mě zajímalo odkud :D noták pochlub se skutečně by mne to zajímalo protože tahle básnička vznikla v autobuse bez připojení na internet nebo něčeho podobného :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama