Opuštěný

15. října 2009 v 21:31 | Denny |  Smrt
Jsem sám,
Není moc těch které rad opravdu mám.
Proto se v koutě krčím,
A při tom tiše brečím.

Život mě už omrzel,
Mihl se kolem a odešel.
Radost dávno vyprchala,
Dětská krutost mou duši roztrhala.

Já tě volám zubatá!
Ale, vždyť i ona mnou pohrdá.
Nechci to sám ukončit,
Sebevraždu však nemohu vyloučit.

Ruce už sou samá jizva,
Přesto všechno řežu dál,
Odejít chci,
Já už nemohu dál…

Most se mi jeví jako úniková cesta,
Stačí skočit, a nepomůže záchranná brzda…
Trocha léku mne možná uspí,
Na věčné časy tenhle ubožák zaspí!

Každý komu jsem věřil,
Mi s radostí kudlu do zad vrazil.
Smáli se a ječeli,
Urážky na mě křičeli.

Dlouho už to trvat nebude,
Zapálím benzín a ani popel nezbude.
Konečně jsou všichni šťastní,
Oni, já… smrt je mi přece vlastní!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama