Masakr na střední škole v Columbine

17. října 2009 v 10:59 | Kačka |  Columbine
MASAKR NA STŘEDNÍ ŠKOLE COLUMBINE
Před sedmi lety, Eric Harris a Dylan Klebold povraždili své spolužáky a učitele na střední škole v Columbine. Ohledně jejich motivů si většina Američanů udělala jeden ze dvou mylných závěrů. První z nich je, že pár tzv. "outsiderů z Mafie Dlouhých Plášťů" (pozn. překl.: gang, který v té době ve škole působil) se chtěl pomstít grázlům, kteří jim udělali školu nesnesitelnou. Druhý závěr je, že masakr je nevysvětlitelný: že nikdy nelze pochopit, co je k takovému děsivému násilí vedlo.

FBI a tým psychiatrů a psychologů však došli ke zcela jinému názoru. Věří, že vědí, proč Harris a Klebold zabíjeli, a jejich vysvětlení je mnohem věrohodnější a zároveň znepokojivější než naše dedukce. Tři měsíce po masakru vedla FBI summit v Leesburgu ve Virginii, kde se sešli experti na duševní zdraví se světovou pověstí, včetně psychiatra z Michiganské státní univerzity Dr. Franka Ochberga a vrchního speciálního agenta Dwayna Fuseliera, který je hlavní vyšetřovatel událostí v Columbine a klinický psycholog. Zde Fuselier a Ochberg poprvé odhalují své závěry.

(Klembold)
Tvrdí, že první krok k porozumění Columbine je zapomenout na oblíbený příběh o starších spolužácích, gothském stylu, nebo "Mafii Dlouhých Plášťů" a opustit základní představu, že Columbine byl prostě "školní masakr". Nemůžeme pochopit proč to udělali, dokud si neuvědomíme, co udělali.
Školní střelci většinou jednají impulzívně a napadají cíle své zuřivosti: studenty a profesorský sbor. Harris a Klebold však plánovali celý rok a snili o něčem mnohem větším. Škola sloužila jako prostředek k většímu cíli, k teroristickému útoku na celý národ napadením symbolu amerického života. Jejich zabíjení bylo mířeno na studenty a učitele, ale nebylo motivováno nějakým obzvláštním odporem vůči nim. Studenti a učitelé byli jen příhodné terče, něco, co Timothy McVeigh (pozn. překl.: pachatel pumového útoku na vládní budovu v Oklahoma City) popsal jako "vedlejší škody".
Zabijáci se ve skutečnosti posmívali trapným školním vrahům. Představovali si, jak jejich čin zastíní výbuch v Oklahoma City a původně plánovali své krvavé představení na jeho výročí. Klebold se na videozáznamu chlubil a vyhrožoval "největším počtem mrtvých v historii USA". Columbine nebyla plánována jako přestřelka, měl to být obrovský pumový útok. Kdyby nebyli tak mizerní v konstrukci časovačů, propanové bomby rozmístěné v jídelně by naráz zlikvidovaly 600 lidí. Po výbuchu těchto bomb měli v plánu postřílet přeživší na útěku. V následující třetí části by bomby umístěné venku v jejich autech roztrhaly dav přeživších, záchranářů a novinářů. Toto vyvrcholení by již přenášela naživo televize. Nebyla to jen "sláva", o co jim šlo; chtěli dosáhnout děsivé pověsti srovnatelné s Hunem Attilou. Jejich vize byla vytvořit noční můru tak devastující a apokalyptickou, aby se celý svět třásl před jejich mocí.
Harris a Klebold by byli rozčarováni, kdyby zjistili, že se o jejich činu mluví jako o "nejhorším školním masakru v historii Ameriky". Toužili zastínit největší masové vrahy světa, ale média nikdy nedohlédla dál než za výběr místa. Výběr školy jako místa činu vedl analýzu naprosto špatným směrem.
Fuselier a Ochberg tvrdí, že máme-li "zabijáky" pochopit, musíme se přestat ptát, co JE k tomu vedlo. Erik Harris a Dylan Klebold byli radikálně odlišní lidé, s naprosto odlišnými motivy a a protikladnými mentálními postoji. Klebold je snáze pochopitelný, známější typ. Měl horkou hlavu, ale trpěl depresemi a sebevražednými sklony. Ze svých problémů obviňoval sám sebe.
Harris je výzva. Měl příjemný vzhled i dobré vystupování. Dospělí, a i některé děti, jej popisovali jako "příjemného". Ale Harris byl chladný, vypočítavý a vražedný. "Klebold uvnitř trpěl, zatímco Harris chtěl, aby trpěli druzí", říká Fuselier. Harris nebyl pouze problémové dítě, tvrdí psychiatři, byl to psychopat.
V běžné řeči je téměř jakýkoli šílený zabiják "psychopat". V psychiatrii je to však velmi specifický mentální stav, který málokdy obsahuje psychózu, či dokonce zabíjení. "Psychopati nejsou dezorientovaní nebo mimo kontakt s realitou, ani netrpí přeludy, halucinacemi, nebo silným vnitřním rozrušením, které charakterizují většinu ostatních duševních poruch", píše dr. Robert Hare ve své knize "Bez svědomí". (Hare je také jeden z psychologů, kterého FBI kontaktovala ohledně Columbine). "Narozdíl od psychotických jedinců, psychopati jsou racionální a uvědomují si, co dělají a proč. Jejich chování je založeno na svobodné volbě." To, že byl Harris diagnostikován jako psychopat, není právní obhajoba, ani morální omluva. Značně to však osvětluje jeho myšlenkové procesy, které ho vedly k masové vraždě.

Diagnostikovat jej jako psychopata vůbec nebylo jednoduc

V Evropě se to zatím nestává tak často, ale třeba v Německu již k takové masové vraždě střelnou zbraní došlo. Potenciálně by se obdobná situace mohla stát i u nás. Naštěstí je v naší společnosti větší restrikce vlastnictví střelných zbraní. Nicméně jeden z phé. Harrisův osobní deník začíná větou: "Nenávidím tenhle zkurvenej svět." A když Harrise studovala média, soustředila se najeho nenávist, která jej domněle vedla k pomstě. Je snadné se ztratit v nenávisti, která neúnavně křičí z Harrisovy internetové stránky:
"VÍTE? CO NENÁVIDÍM!!!? Couuuuuuuuhntry­yyyyyyyyy hudbu!!!… (Harris)
"VÍTE? CO NENÁVIDÍM!!!? Lidi, kteří tvrdí, že zápasy jsou opravdové!!…
"VÍTE? CO NENÁVIDÍM!!!? Lidi, kteří používají stejné slovo pořád dokola!…Přečtěte si jednu nebo dvě zkurvené knihy, rozšiřte si slovník vy zkurvení idioti."
"VÍTE? CO NENÁVIDÍM!!!? PITOMÉ LIDI!!! Proč musí být tolik lidí tak pitomých?…
"VÍTE? CO NENÁVIDÍM!!!? Když lidi špatně vyslovují!!! a ani o tom nevědí, jako acrosT, nebo eXpresso, pacific (specific), nebo 2 pAck. Naučte se správně vyslovovat vy blbci.
"VÍTE? CO NENÁVIDÍM!!!? FANDY HVĚZDNÝCH VÁLEK!!! VRAŤTE SE sakra DO REALITY VY NUDNÍ CVOCI!
Takto zuří stránku za stránkou a opakuje se v jeho deníku i na videozáznamech, které udělali on a Klebold. Fuselier si však povšiml další emoce, která vysvětluje mnohem více, která probublává skrze nenávist, živí ji a zastiňuje. To, co chlapec ve skutečnosti vyjadřoval, bylo pohrdání.
Byl znechucen blbci kolem něj. To není zuření zlostného mladého muže, obtěžovaného spolužáky tak dlouho, že už to nedokázal snést. Je to vztek někoho, kdo trpí polobožským komplexem nadřazenosti, a hodlá potrestat celou lidskou rasu za její zjevnou méněcennost. Může se to zdát jako nenávist, ale "je to spíš o snižování ostatních", říká Hare.
Druhé ujištění o Harrisově diagnóze byla jeho neustálá přetvářka. "Hrozně lžu", píše Erik ve svém deníku. "Skoro pořád, skoro každému, jen abych se dostal z průšvihu. Co jsem třeba zalhal? Jasně, přestal jsem kouřit. Ne proto, že mě chytili, ale proto, že je to špatné. Ne, nedělám už žádné další bomby. Ne, neudělal jsem to. A spoustu dalšího."
Harris tvrdí, že lhal, aby se ochránil, ale i to se zdá být lží. Fuselier tvrdí, že lhal kvůli potěšení. Podle psychologa Paula Ekmana je právě potěšení dělat z lidí hlupáky jeden z charakteris­tických znaků psychopata.
Harris přijmul svou přetvářku bez jakékoli známky lítosti či empatie - další charakteristická vlastnost psychopata. Fuselier byl o této diagnóze definitivně přesvědčen, když si přečetl Harrisovu reakci na trest za vloupání do dodávky, při kterém byli chyceni. Klebold a Harris se vyhnuli trestnímu stíhání pro vloupání tím, že se zúčastnili "převýchovného programu", který zahrnoval psychologické pohovory a veřejně prospěšné práce. Oba zabijáci předstírali lítost, aby dosáhli brzkého propuštění, ale Harris si přímo vychutnal příležitost se předvést. Napsal majiteli dodávky lítostivý dopis, plný nejen omluv, ale přímo soucitu. Fuselier si vzpomíná, že byl plný prohlášení typu "Chápu, jak se cítíte" a "Chápu, co vám to udělalo".

"Ale psal to jen na efekt", říká Fuselier. "Byla to naprostá manipulace. Téměř v té samé době napsal do deníku své skutečné pocity:" Nemá být Amerika zemí svobody? Tak když jsem svobodný, jak to, že nemůžu připravit pitomého zkurveného blbce, který má v hlavě nasráno, o jeho věci, když je nechá ležet na předním sedadle svojí zkurvené dodávky všem na očích a a zaparkuje ji v pátek večer někde úplně v prdeli. PŘIROZENÝ VÝBĚR. Zmrdy patří zastřelit."
Na Hareho testu psychopatie sedí Harrisovo velikášství, lstivost, pohrdání, neschopnost empatie a nadřazenost jako zásahy do černého a přesvědčily Fuseliera i ostatní přední psychology k uzavření případu s tím, že Harris byl psychopat.
Začíná se vysvětlovat Harrisovo neuvěřitelně bezohledné chování: jeho schopnost postřelit své spolužáky, chvíli je mučit a kochat se tím, jak se svíjí bolestí, a pak je dorazit. Protože psychopati jsou oproti nepsychopatickým lidem vedeni tak odlišným myšlenkovým procesem, zdá se nám jejich chování nevysvětlitelné. Ve skutečnosti jsou však mnohem předvídatelnější než my, pokud jim rozumíte. Psychopati následují mnohem omezenější vzorce chování než my, protože nejsou rozptylováni svědomím a žijí pouze pro rozvíjení své vlastní velikosti. (Tento rozdíl je tak zásadní, že Fuselier cvičí vyjednávače, aby při vyjednávání situace s rukojmími uměli psychopata rozpoznat, a okamžitě změnili taktiku, pokud mají pocit, že mají co dělat s jedním z nich. Je to jako přepnutí mezi dvěma alternativními mozkovými mechanismy.)
Žádná z obětí pro psychopata nic neznamená. Vidí v lidech pouze způsob, jak dosáhnout toho, po čem touží. Nejenže necítí žádnou vinu za zničení jejich životů, není ani schopný pochopit jejich pocity. Skutečný zatvrzelý psychopat příliš nechápe emoce jako láska nebo nenávist nebo strach, protože je přímo nikdy nezažil.
"Vzhledem ke své neschopnosti pochopit pocity ostatních jsou někteří psychopati schopni chování, které normální člověk shledává nejen děsivým, ale i zarážejícím," píše Hare. "Jsou například schopni mučit a mrzačit svou oběť se stejným klidem a soustředěním, jako když my o Štědrém dni kucháme krocana."

Tato diagnóza proměnila náhled na jejich partnerství. Navzdory dřívějším zprávám, že Harris a Klebold byli rovnocenní partneři, nyní psychiatři věří, že organizátorem a vůdčí osobností celého svazku byl Harris. Tomu tento vztah umožnil se do jisté míry vymknout z běžného psychopatického chování. Kontroloval se. Psychopatičtí zabijáci často hledají stimulaci v násilí. Proto sérioví vrazi vraždí pravidelně, aby ukojili svou závislost. Harris se ale dokázal (většinou) držet dál od problémů po celý rok, co plánovali útok. Ochbergova hypotéza je, že se doplňovali. Chladný, vypočítavý Harris zklidňoval Klebolda, když se rozčílil. Kleboldovy záchvaty vzteku pak současně sloužily Harrisovi jako stimulace, kterou potřeboval.
Psychiatři se nemohli nezamyslet, co by se stalo, kdyby se masakr v Columbine nikdy nepřihodil. Shodují se v tom, že Klebold by jej bez Harrise nikdy nedokázal provést. Mohl by být zadržen při nějakém menším zločinu, při procesu by se mu dostalo pomoci, a je možné, že by se dokázal zařadit do normálního života.
Jejich názor na Harrise je, určitým způsobem, jistější. Harris nebyl ztracený chlapec, který by mohl být zachráněn. Dle jejich názoru byl Harris nenapravitelný. Byl to brilantní zabiják bez svědomí, hledající ten nejďábelštější plán, jaký si dokázal představit. Pokud by se dožil dospělosti a rozvíjel své vražedné dovednosti po celá léta, nelze odhadnout, co by mohl spáchat. Je možné, že jeho smrt v Columbine jej zastavila od spáchání něčeho ještě horšího.

Poznámka překladatele: Studoval jsem tento příklad poměrně podrobně a zjistil jsem ještě jednu infomaci, která je (tedy, byla) velmi důležitá.
Během roku, kdy pachatelé připravovali útok, kdosi anonymní varoval jednoho ze studentů, že mu Harris na svých internetových stránkách vyhrožuje smrtí. Rodiče studenta kontaktovali úřad šerifa, a výhrůžky byly natolik závažné a konkrétní, že šerif dostal povolení k domovní prohlídce. Prohlídka nikdy nebyla provedena. Při pozdějším vyšetřování se zjistilo, že pokud by prohlídka byla provedena, našly by se zbraně, bomby a plány činu.
Při vyšetřování se také zjistilo, kdo byl onen neznámý, který se pokoušel upozornit a varovat před nebezpečím, které Harris představoval. Byl to druhý z pachatelů, Dylan Klebold.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Denny Denny | E-mail | Web | 17. října 2009 v 15:47 | Reagovat

Zkopírováno ze stránek www.hatepeople.estranky.cz se souhlasem autora...

2 Lordqaa Lordqaa | Web | 6. listopadu 2009 v 22:56 | Reagovat

páni, já nevím co říct, je to hrůza...
líbí se mi, jak je celý tento realistický "příběh" založen na "myšlenkách" vrahů. Ale vlastně jsme se nic podstatného nedozvěděli.
Bylo to smutné, poutavé a zajímavé, myslím, že ten, kdo to překládal, si s tím dal velkou práci.
A tobě Denny díky za to, že jsem se o tomto činu dozvěděla *přemýšlí, že přestane chodit do školy*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama