Bitva o Černobyl

24. dubna 2011 v 13:17 | Lord Raven |  co se jinam nevlezlo XD
Nedávno jsem na serveru YouTube našel jeden dokument který kdysi dávali na Discovery => Bitva o Černobyl. Je to 10 částí, tak si udělejte obrázek





 

Deník Psychotika

26. ledna 2011 v 22:23 | Raven |  Aktuality
Dnes jsem si vzpoměl na ... zajímavou zkušenost v mém životě, konkrétně jsem potkal člověka který mi onu zkušenost připoměl, pak také pohledy lidí které se na něj upíraly... Chystám se sepsat vlastní úvahu na psychyatrickou léčebnu, konkrétně v tu v Kroměříži. Možná se budu v mnoha ohledech mýlit, možná že jsem se jen špatně díval... ale moje dojmy jsou... ale však se dočtete :)

20.12.2010

20. prosince 2010 v 11:12 | Lord Raven |  Aktuality
Už mi asi šibe, ta holka se mnou dělá divy :D Raven píše povídku na téma sériový vrah a občas se objeví i slash scéna :Dprostě... no nevadí, práce bude zveřejněna zde na tomto blugu i na kykaja.blog.cz (asi) přeji veselé vánoce :)
 


Raven volá o pomoc.

1. listopadu 2010 v 0:17 | Lord.Raven |  Aktuality
Dobře až tak bych to nehrotil, ale potřeboval bych ochotnou duši která má zkušenosti s RPG makerem 2003 (popř. která by byla ochotna se to naučit=> rád pomůžu). Pracuji na projektu Fable: Frozen Heart. V podstatě by se jednalo o "Oblivion/Gothic" jinak řečeno o svět který by si žil vlatním životem. Nicméně sám to nezvládnu (spousta práce) takže kdyby se někdo chtěl nabýdnout můj E-mail - danmi@email.cz

System of War

13. srpna 2010 v 0:23 | Lord.Raven |  Příběhy,básničky
další oficiální písnička pro Humanity fal :) snad se bdue líbit

Here it comes.
They said that it will come.
And you see it's here.
Quickly put the last beer.
Now hurry to the barraks,
For sure hide some drugs.
Now with other guys go to airport.
And find out life worth.

Travel to foreign countries,
and build our world of death bodies.
Watch our friends,
both die in our hands.

You're in war finaly,
You should forget on your family.
'coss you'll never go back home,
You will die here all alone!
With sand in your lungs and tear on the lid,
But don't worry, now you've got to be fit!
So pick up your gun,
And go up to explosion brightly like the sun.

Travel to foreign countries,
and build our world of death bodies.
Watch our friends,
both die in our hands.

Everybody heads down!
1,2,3…BOOM!
Torn bodies flying through the air
Night enlighted by RPGs tail.
Civilians are there
But you must not Brother.
Just shoot the rocket,
And all will be death…

Travel to foreign countries,
and build our world of death bodies.
Watch our friends,
both die in our hands.

You've smash the doors,
And check all rooms.
Bind prisoners
Then beat them with guns…
You laughed when you taunt to him,
From generosity is now sin.

You forget to watch your back.
Blood is pouring into your neck.
Leasing from a hole in your chest.
Get ready for eternal rest.

Here you ending hero,
Medals will not save you.
You'll come home under the flag
Anything you change, the world is just more black.
Your soul will burn in hell.
Did you hear that ending bell?
You'll end up in a mass grave.
fall in forgotten…



Poseru co můžu..ale to proto že tě miluju ♥

6. srpna 2010 v 1:34 | Lord.Raven |  Příběhy,básničky
Ok, sem tu, zas to na mě přišlo.
Zas si přeju posadit se na elektrický křeslo.
Zas a zas mám nervy v kýblu,
Zas,nebo spíš furt mám v srdci díru.
V duši cítím tu strašnou bolest,
Tak takhle vypadá ten konec??

Snažim se bejt trvrdej,
Možná sem až moc hrdej.
Snažim se bránit svejm emocím
Bránit se lásce a podobnejm nemocím.
Ani nevím proč sem se tak snažil,
lásce sem se nikdy neubránil.

Vzájemná provokace, tvoje svůdný pohledy,
víš že se ti neubráním a dostaneš co chceš.
Říkám si rocker a metalista, ale ty víš jakou hudbu miluju,
Ale občas se neovlávládnu, a zase to poseru.
Snažím se stím bojovat,
Ale promiň, nemůžu odolat.

Miluju tě celým svým srdcem jestli ňáký mám,
Miluju tě jak umím, ale asi na víc nemám.
Nikdy sem netvrdil že sem úžasnej,
Asi ti nikdy neuvěřím když říkáš že sem bezchybnej
S úsměvem říkáš že mě miluješ a já ti věřim,
Ale jestli tě nepřestanu trápit, asi se fakt zastřelim.

Nemám na to nervy, přestávám to zvládat,
Hodinový trucování, Každém den se hádat.
Ležíš ztrápeně na posteli, chce se ti jetčet ,
Hodinu se mnou nemluvíš, a já se nestydím brečet.
Trhá mi to duši na kusy,
Nejsem nevinej ale tohle si nezasloužim

Kvůli těmhle stavům sem se řezal
Kvůli lásce k tobě sem s tím přestal.
Pak přijdeš a s pláčem se mi omluvíš,
Já tě obejmu a řeknu ti že nemusíš.
Nemusíš se omlouvat páč vim že mě miluješ,
Já se jen děsím kdy místo toho řekneš…že už mě nechceš.

Jak můžeš říct, že mi děláš peklo?
V tu chvíli se mi srdce scvrklo.
Jestli sis nevšimla že s tebou sem v ráji,
Tak to sem selhal, vždyť víš že bez tebe sem v háji!
Myslel sem si že to víš,
Že bez tebe nechci ani nemůžu žít!

Prosím tě hlavně si nemysli, že ti něco vyčítám,
Občas si potřebuju vylít pocity…
Víš(teda doufám že to víš) že tě strašně miluju
Že si jedinej důvod proč sem se už dávno nepodřezal.
Děkuju ti za všechno, díky tobě má můj život smyls!

Another lovesong...Another boken hearth

29. července 2010 v 23:43 | Lord.Raven |  Příběhy,básničky
první oficiální písnička pro Humanity Fall :) přihazuju i logo xD
PS: pls lorde nemohl bys mi pomoct trošku upravit ten obrázek v photoshopu? :D dík


The rain is falling down,
Its strange that it started just right now.
I feel it on mys skin,
And thinking about unfulfilled dreams.
Thinking about the past,
Most of all about the last.
I want to run away,
Somewhere far away from this place.

Forget…
I can't forget…
I can't...
Or I don't want?
I miss your hands,
that was caressing my face.
I miss blue skyes,
what I everytime saw in your eyes.
I miss your heart,
Even though it belongs to another.
Another scar on my hand…
There so many that I can't count all of them.
I standing on my own.
I'm lost and I walk alone.
I want to displace thoughts.
That fuckink things what bothering my mind.
It's the rain.
It seems that everything's all right.

Forget…
I can't forget…
I can't...
Or I don't want?
I miss your hands,
that was caressing my face.
I miss blue skyes,
what I everytime saw in your eyes.
I miss your heart,
Even though it belongs to another.

So long live in hate,
wondered about my fate.
I don't resolve it,
Anyway life is one big shit.
I don't know what was changed in me.
That I don't care that no one goes with me.
Maybe I just lying to me,
So I waiting what will be.

Forget…
I can't forget…
I can't...
Or I don't want?
I miss your hands,
that was caressing my face.
I miss blue skyes,
what I everytime saw in your eyes.
I miss your heart,
Even though it belongs to another.

It looks it's the end.
I falling to the deepest pits of hell.
You tore my wings,
my heart's full of our sins.
You know that I can't lie.
Never without you I will not fly.
Only thing is I can cry…
'coss without you I remain side of life.

So I cry…
cry becouse of you…
For all the time…
'coss I can not be with you…




Humanity Fall




8.5.2010

8. května 2010 v 20:41 | Lord.Raven |  Aktuality
*zív*.......v poslední době už nwm co psát...za předpokladu že sem ještě někdo leze...pokud chcete, tak vám ho tu nechám, jinak ho zruším(blog)....takže jestli chcete aspoň to co tu mám tak si napište a já se vám sem vobčas přihlásím..... čau a žijte v míru XD

Not enough of sun light

24. dubna 2010 v 21:16 | Denny |  Příběhy,básničky
There's no light, on my way.
I feel cold rain of May.
Remembers joy in the grass when I was lay.
Forget what did I say.
Now everything has changed.
All around looks unusualy strange.
Shadows on the walls haunt me.
And I don't know what next will be.


I send myself, send into the dark.
Send myself…to the other side.
I sail away myself, far into the night.
There's not enough of sun light.

Answer's inside.
Somewhere in my mind.
There's no place for pride.
Taking cold steel of knive.
Cut into my arm.
Yea…It'll be damn wild ride.

It seems, wordl isn't nice.
We have to look like a silent mice.
There's no place for your own ideas.
I see suffering in my eyes.
Where's that fucking rise???
That was just poor lies.
Extinguished all the lights.
All hope for better times.

I send myself, send into the dark.
Send myself…to the other side.
I sail away myself, far into the night.
There's not enough of light.
Will I die? Answer's inside.
Somewhere in my mind.
There's no place for pride.
Taking cold steel of knive.
Cut into my arm.
Yea…It'll be damn wild ride.

My end is on the reach.
Life's aim at me.
Head's full of fear.
My hearth need some heal.
On hands faded scars.
And black sun in the sky.
Ofcourse I can cry.
I bet on it that I'll die.

I send myself, send into the dark.
Send myself…to the other side.
I sail away myself, far into the night.
There's not enough of light.
Will I die? Answer's inside.
Somewhere in my mind.
There's no place for pride.
Taking cold steel of knive.
Cut into my arm.
Yea…It'll be damn wild ride.

Past chase me like a hound.
I realize that I run around.
Reality comes and chained me to the ground.
No grace for my soul.
I'm standing on my own.
I feel cold in my bones.
I missed my chance yes I know.
Soon either I have to go.

I send myself, send into the dark.
Send myself…to the other side.
I sail away myself, far into the night.
There's not enough of light.
Will I die? Answer's inside.
Somewhere in my mind.
There's no place for pride.
Taking cold steel of knive.
Cut into my arm.
Yea…It'll be damn wild ride.







23.4.2010

23. dubna 2010 v 14:50 | Denny |  Aktuality
Ano ano...je to tak, blog s online seriály se ruší(asi) a vzniká nový zaměřený na písničky :)
link=> www.ravenmp3.blog.cz

20.4.2010

20. dubna 2010 v 21:04 | Lord.Raven |  Aktuality
Někdo(už nwm kdo) kdysi psal že by rád/a abych nakreslil yaoi :)...pokus byl, ale výsledek nic moc (skončil v koši) skusím to ještě jednou :) Dále mám dotaz ohledně nového designu. Je lepší nebo horší? Resp. nechat tento nebo chcete ten starý?

Návod-Zamrzlé písmo pro Adobe Photoshop

19. dubna 2010 v 21:30 | Lord.Raven |  Návody
Po dlouhé(hooodně dlouhé) době přidávám další návod :). tentokrát pro vlastníky Photoshopu a sice zamrzlé(ledové, mrazivé) písmo.



1
Otevřeme si nový soubor a vyplnéme jej černou barvou.



2
Vytvoříme si text a nastavíme styl písma, velikost, a podobný serepetičky (já mám Resident Evil kdyby to někoho zajímalo XD) a barvu změníme na bílou.

3
Dále na liště najděte kolonku (filtry=>šum=>přidat šum)


4
Míru 150%, rozložení rovnoměrně a začkrtněte políčko monochromatický.


5
Nyní se přesuneme(filtry=>seskupení=>krystalizace) a nastavíme velikost krystalů podle chuti.

6
Dále (filtry=>stylizace=>hledat obrysy)


7
Použijeme gausovské rozostření(filtry=>rozostření=>gausovské)

8
rozostření o síle 1px

9
Obrázek si otočíme o 90○ ve směru hodinových ručiček a použijeme vítr(filtry=>stylizace=>vítr)

10
označíme vítr a zprava(proto jsme museli obrázek otočit) [ctrl+F můžete akci zopakovat pokud se však text stane nečitelným tak se vraťte (úpravy=>krok zpět)]

11
vytvoříme si novou vrstvu a plechovkou přetřeme na světlemodrou barvu. Změníme způsob prolnutí na překrýUž jsme témě12
Už jsme téměř u konce...nyní si jen pohajeme s nastavením vrstvi pí13
tuto část nechám na vás. Záleží to na vašem vkusu a zvoléném stylu a velikosti písma, můžete použít Satén, překrýt vzorkem, překrýt prolnutím, atd atd...

14
Pokud jste postupovali podle návodu, měli byjste teď před sebou mít něco takového(může to být úplně jiné :) dělal jsem to již asi 7x a pokaždé se z toho stalo něco jiného) na závěr přikládám další 2 své výtvory :)

12321

bezejména

29. března 2010 v 22:15 | Denny |  Příběhy,básničky
Moje další básnička :) to téma vím jaké je... morbidní ale co vám budu povídat xD nejde o nic... prostě mě napadl text tak sem ho napsal... opravdu o nic nejde... vyjímečně jsem šťastný :)




Jednou přijde den,
kdy má milá řekne dost.
A to nebude jenom sen.
Z lásky zbyla jenom zlost.

Až přijde chvíle loučení,
po ní dny plné soužení,
no tak pak…
…sám sobě budu kat…

Zas sem hluchý na rady.
zní mi jako povely.
Láskou si oči zalepím...
...a pak proč nevidím...

Samota bodá jako nůž
Ať za sebou mám to už
V pekle skončím…no tak ať.
Já říkám si no tak snad…

Snad přijde někdo kdo mě zachytí.
Někdo kdo na nohy mě postaví.
To už tu bylo…to je pech.
Zrada chytla druhý dech.


Stojím na střeše nejvyšší,
ve svý chvíli nejtěžší
už nemám skoro žádnej strach.
…sem sebevrah…

Padám pořád níž a níž…
…a zem je o kus blíž…
Před očima vidím kříž,
To jenom do pekla klíč.

Na zemi jenom rudej flek.
Chodec se mě asi trochu lek.
Necítím už nic…žádnej vztek.
Já blb před láskou bych znova smek.

Nezbylo po mě nic.
Duše rozpárána.
Pro většinu žádná rána.
Bez mé milé život není nic.

Děti Černobylu..(jen pro silné žaludky...opravdu )

13. března 2010 v 23:08 | Denny |  co se jinam nevlezlo XD


A do třetice všeho dobrého xD

10. března 2010 v 21:20 | Denny |  artworky
Tak...na dlouhou dobu poslední výtvory z mé dílny XD






hmm...no coment xD

Taky vám tak moc připomíná Šitagi po tom co mě viděla xD


Prej vypadá jako já...no řekněte...nejsu fešák (PS: to sem neměl být já XD)

Tenhle se mi výjimečně povedl :)
Hmmm...co to je???NWM...asi naštvanej Elf... xD

WoW...nějak mě to chytlo XD

9. března 2010 v 17:09 | Denny |  artworky
Tak vzhledem k pozitivním komentářům aktualizuju galerii svých výtvorů XD







snaha byla

7. března 2010 v 9:41 | Denny |  artworky
No...ti co mě znají asi ví, že co se umělecké(konkrétně výtvarné) stránky týče...nebudu komentovat(to znamená katastrofa). Ale tak prostě sem si sedl, a nějak sem se pokusil...snažil sem se hooodně...jakože fakt HOOODNĚ. A tady je výsledek...když nic tak aspoň uznejte že ten papír je hezkej x)




takže...co to tady máme...Logo clanu Ganrel...a nějaké Upíří logo :) + japonsky Vlk a Netopýr xD (Upír má debylní znaky :D je to improvizace) x)


Jak to uvést...no, prostě vlk co vyje za úplňku :) (tohle se mi líbí x))










A...tohle myslím ani nepotřebuje komentář x).... I♥U Mišičko

Hrob

1. března 2010 v 18:45 | ??? |  Láska
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouse nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a and by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Kluk...holka...a motorka

1. března 2010 v 18:43 | ??? |  Láska
Chlapec a děvče jeli na motorce víc jak 120 km/h....
Děvče: Spomal, prosím. Bojím se...
Chlapec: Ne, to je zábava.
Děvče: To teda není... Prosím zpomal!
Chlapec: Fajn. Až mi rekneš, že mě miluješ!
Děvče: Miluju Tě.. už spomal
Chlapec: Teď mě obejmi. Jakoby to mělo být naposled...
Děvče ho obejme..
Chlapec: Mužeš mi sundat helmu a nasadit si ji?
Na druhý den v novinách: Motocykl narazil do budovy kvůli selhání brzd. Byli na ně
m dva lidé, ale jen jeden prežil. Pravdou je, že chlapec v polovině strmého kopce zjistil, že mu selhaly brzdy, ale nechtěl, aby to jeho přítelkyně věděla. Namísto toho chtěl, aby mu řekla, že ho miluje, naposledy chtel cítit její objetí a potom jí dal svoji helmu i přesto, že to znamenalo jeho smrt. "Jen" kvůli tomu, aby žila...

...ani smrt nás nerozdělí

1. března 2010 v 18:33 | ??? |  Láska
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

Kam dál